Věřitel
Věřitel je subjekt práva oprávněný ze závazkového právního vztahu požadovat plnění po dlužníkovi. Věřitel má pohledávku za dlužníkem, dlužník má dluh vůči věřiteli.
Označení věřitel vzešlo ze skutečnosti, že půjčující osoba věřila, že jí dlužník dlužnou částku splatí.[1]
Obsah
[skrýt]Zajištěný věřitel[editovat | editovat zdroj]
Pohledávka zajištěného věřitele je právně zajištěna majetkem dlužníka, například zástavním právem.[2]
Zajišťovací instituty[editovat | editovat zdroj]
Insolvenční zákon definuje tzv. zajišťovací instituty. Pomocí nich se následně stanoví, které instituty jsou považovány za zajištění a které naopak nikoli. Zajišťovací institutů je celkem pět.[3]
Zástavní právo smluvní[editovat | editovat zdroj]
Dlužník zajišťuje pohledávku například pomocí nemovitosti, která je ve vlastnictví dlužníka.
Zadržovací právo[editovat | editovat zdroj]
Zadržovací právo se v praxi nepoužívá pro zajištění pohledávek.
Omezení vlastnického práva k nemovitosti[editovat | editovat zdroj]
Omezení vlastnického práva k nemovitosti je platné od roku 1991. Uplatňuje se pouze u nemovitostí.
Zajišťovací převod práva[editovat | editovat zdroj]
V praxi se používá k zajištění závazku u úvěrů na automobily a závazků úvěrového typu movitými věcmi.
Postoupení pohledávky[editovat | editovat zdroj]
Tento zajišťovací institut je využívám v případě, kdy se dlužníkova pohledávka postupuje věřiteli za účelem zajištění pohledávky dlužníka.
Zdroj: wikipedia
http://www.operativnipujcka.cz/
